... život není nic jiného, než jen cesta ke smrti ...

Jedem slazená ...

6. června 2007 v 20:15 | Smíííšek xĐ |  !básničky a spol..!
Cestuješ prastarou myšlenkou
jako kometa zahalená ledem.

Držíš mou auru plnou barev
a v rukou sklenici naplněnou vztahem ke mně.

Se slůvky podpory a prvkem věčnosti
závidět může i čaj slazen jarním medem.

Tvůj hlas mizí v melancholii mé touhy
s houževnatostí ovoce, jenž visí proti
přitažlivosti zemské vysoko ve větvích.

Slyším tvůj smích.
Topím se v očích tvých
jako zbloudilá vlaštovka v temných oblacích.

Vzdálenost dělí hrobovým klidem tvá slova
na tisíce nesrozumitelných písmen a zvuků.

Plamen protíná první kapka věčných dešťů...

Plamen, jenž se třepotá chladem...

Svíce, která byla zapomenuta na útesech oceánu...

Se slůvky podpory a prvkem věčnosti
upouštíš na zem sklenici naplněnou medem.

Med se vylil na zem, stal se jedem.

Kam tedy před bouří schovat se půjdem?

Jdu sám.

Jako kometa...

zahalená ledem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama